Před dlouhou dobou bylo v našem vesmíru vše (energie, hmota a světlo) obsaženo v objemu asi grapefruitu. Toto je výchozí bod pro Mallary. Z toho pak ukazuje, jak 14 základních vztahů převedlo tuto existenci na tu, ve které žijeme dnes. Kvarky a jejich konjugační-paritní symetrie spolu se čtyřmi silami (gravitační, elektromagnetická a silná a slabá jaderná síla) jsou v jednom vztahovém extrému. Realita ve třech dimenzích a vyloučení dvou elektronů z toho, aby byly ve stejném kvantovém stavu, jsou něco jiného. Po jejich nastavení demonstruje jejich účinek na vytvoření jedné planety plné lidí, naší, ve sluneční soustavě v poněkud průměrné galaxii někde v mezích existence.
Jak Mallaryho překlady ukazují, jak se grapefruit měnil s časem, ukazuje také, jak by různé překlady vedly k mnohem jinému vesmíru. Pokud by například rychlost rozpínání raného vesmíru byla větší, pak by se atomy nemohly spojit do hvězd. Pokud by byla nižší, pak by se vesmír zhroutil do sebe dlouho předtím, než by se mohl vyvinout jakýkoli lidský typ života. Stejné vnímání přináší do tvorby protonů, atomů, hvězd a planet. Bez každého z těchto konkrétních překladů by alternativní vesmír mohl existovat, ale byl by zásadně zcela odlišný, i když ne možná o nic méně pravděpodobný, než ten náš. Fyzikální vlastnosti vyvažují vlastnosti našeho vesmíru na ostří nože. Příliš mnoho, více či méně, by mohlo anulovat kritickou komponentu a výsledný vesmír by byl značně odlišný od toho našeho.
Mallary poskytuje stejnou léčbu formám života. Spíše než vesmír velikosti grapefruitu začíná se sekvencemi RNA a DNA. Znovu čteme, že definitivní předpis diktuje život, jak jej známe. Přesto se nám ukazuje, že konkrétní podmínky utvářely vývoj pozemského života zvláštním způsobem a že mohlo být možné mnoho dalších výsledků. Například atmosférické změny z oxidu uhličitého na kyslík přímo změnily rezidentní formy života. Bez těchto změn bychom tu pravděpodobně nebyli. Přímější účinek vyvstal z toho, že masové vymírání zmocnilo určité druhy, zejména jeden, který dal vzniknout výtečnosti savců a nás samotných. Pomocí chronologického přehledu prochází těmito podmínkami a tvrdí, že většina z nich byla důležitá, ne-li kritická pro vývoj v dnešní lidi. Navzdory tomu pak poznamenává, že tyto podmínky nejsou nijak zvlášť jedinečné a život, lidský či jiný, by se mohl a měl snadno vyskytnout jinde.
Zhruba v tomto bodě knihy, asi v polovině, Mallary přestává používat tuto vědeckou analýzu pro fyzické změny a začíná ji aplikovat na lidi a společnosti. Pokud si dokážete představit, je to jako loď „Vědecká analýza“ tvrdě narážející na loď „Filozofie“. Antropomorfismus se mísí s božským stvořením, které se mísí s náhodností, což vše vede k zamyšlení nad otázkou po smyslu života, ačkoli tuto otázku nikdy přímo nevznáší. Stručně řečeno, hezky to spojuje s diskusí o našich dnešních činech, jejich přiměřenosti a o tom, co může mít budoucnost. Jeho spekulace o hledání podpisu stvořitele jsou obzvláště zábavné, když se pokouší nastavit ověřitelné vědecké podmínky.
Tato výrazná změna stylu od autora je však trochu znepokojující. První část knihy se čte jako text. Uvádí příklady, poskytuje diagramy a diskutuje současné teorie a myšlenky. Pozdější část knihy se rozchází s tématy podobnými „éteru“, jako je otázka, zda jsou kybernetické viry formami života. Navzdory tomu diskuse vyvolávají mnoho kontemplace, jako je debata o moudrosti kontaktování mimozemšťanů.
Podle všeho, co víme, jediný vesmír, který kdy budeme cítit, je náš vlastní. Mohou existovat i jiné vesmíry, ale jak ukazuje Michael Mallary ve své knize Náš nepravděpodobný vesmír ten náš je velmi jedinečný a mnoho jeho složek, včetně nás, na této jedinečnosti velmi závisí. V této knize také poskytuje mnoho vhledů do toho, jak tyto vztahy utvářely naši existenci, a zároveň nás přesvědčuje, abychom během života v našem vesmíru využívali všechny své smysly k tomu, abychom ze sebe udělali to nejlepší.
Chcete-li získat vlastní kopii, navštivte Amazon.com .