The Hubbleova sekvence je hlavním nástrojem astronomů pro klasifikaci galaxií. Na jedné straně máte eliptické galaxie s definovanou strukturou. Jak postupujete, galaxie se stále více roztahují, ale stále postrádají definici, až se náhle uprostřed objeví vyboulenina a spirální ramena! Ach jo, a pak jsou tu bratranci, se kterými se nikdo moc rád nebaví, „nepravidelné“ galaxie, které se potloukají v rohu.
Ale je tu další třída galaxií, které jako by spadly z Hubbleova vozu. Zdá se, že některým spirálním galaxiím chybí definované vybouleniny. Tyto zvláštnosti představují výzvu pro naše chápání galaktického formování.
Současné chápání galaktického formování je chápáno jako hierarchické slučování. Nejprve se vytvoří malé trpasličí galaxie a poté se vytvoří větší galaxie, které se spojí a pokračují v požírání dalších trpasličích galaxií, dokud nevznikne plnohodnotná galaxie. Srážková povaha této formace však má tendenci rozptylovat hvězdy, což upřednostňuje náhodné dráhy směrem ke středu zploštělých galaxií, které by měly vytvořit klasickou vybouleninu. Zdá se, že galaxie, které nemají vybouleninu nebo mají „pseudobouli“ (malé vybouleniny vzniklé gravitačním tříděním hvězd v již vytvořené galaxii), do tohoto obrázku nezapadají.
Nedávná recenze naznačuje, že galaxie bez skutečných vyboulenin jsou ve skutečnosti běžné a zahrnují mnoho dobře známých galaxií, jako je M101 (Galaxie Větrník) a M33. Tým vedený Johnem Kormendym z Texaské univerzity v Austinu provedl průzkum spirálních galaxií v Místní skupině, aby zjistil, jak časté jsou. K určení stavu vyboulení tým analyzoval fyzickou velikost vybouleniny, její svítivost jako zlomek celkového světelného výkonu a barvu/stáří hvězd v ní. Výdutě, které byly malé, nevýrazné a obsahovaly hvězdy podobné barvě/stáří hvězd nalezených na disku, byly považovány za příklady pseudovýdutí. Ty s výraznými, světlými a zřetelně červenějšími/staršími vybouleninami naznačovaly, co by se dalo očekávat u klasické slučovací vybouleniny.
Tým zjistil, že až 58–74 % jejich vzorku neobsahovalo klasickou bouli. Dále uvádějí: „Téměř všechny klasické vybouleniny, které identifikujeme – některé se značnou nejistotou – jsou menší než ty, které se běžně dělají při simulacích formování galaxií.“ Mezi tyto galaxie skutečně patří naše vlastní Mléčná dráha, která má velmi zvláštní, krabicovitě tvarovanou vybouleninu. Tým poznamenává, že rozložení rychlosti zdánlivého vyboulení plynule přechází do diskové části galaxie na rozdíl od nespojitého uložení u klasických vyboulenin.
Kormendyho tým zjistil, že jedním ze způsobů, jak vytvořit takové galaxie s „čistým diskem“, je umožnit vznik časných hvězd. Podle listu by to „poskytlo halo čas k růstu, aniž by se vytvořila klasická boule“.
Tato zjištění jsou v silném kontrastu se studií publikovanou stejnou skupinou v roce 2009, která analyzuje kupu galaxií v Panně. V této studii zjistili, že klasické vyboulené galaxie (včetně v této studii eliptické galaxie) zřejmě dominovaly. Jako takové naznačují, že tvorba výdutí nějak souvisí s místním prostředím. I když na tuto otázku zatím nelze odpovědět, vyvolává to otázku pro budoucí studium: Co je na našem prostředí tak výjimečného, že můžeme vytvářet galaxie v procesu neslučování? Odpověď na tuto otázku bude vyžadovat další studium.