Gravitace byla první přírodní silou, která byla realizována, a během staletí od doby, kdy jsme poprvé rozluštili kód této všepronikající tažné síly, vědci neustále přicházeli s chytrými způsoby, jak otestovat naše porozumění. A není žádným překvapením proč: objev nové vrásky v gravitační síle by mohl otevřít pohledy na novou fyziku a možná i na samotnou povahu reality.
Jedním z nejzákladnějších aspektů gravitace je způsob, jakým velmi specifickým způsobem slábne se vzdáleností. S každým zdvojnásobením vzdálenosti se gravitační síla zmenší o čtvrtinu. Zčtyřnásobte vzdálenost a síla gravitační interakce je pouhou šestnáctinou toho, co bylo předtím.
Tato vlastnost je známá jako vlastnost 1/r^2 („r“ měří vzdálenost ve vzorcích týkajících se gravitace) a byla jednou z prvních věcí, které vědci o gravitaci odvodili – ještě předtím, než jsme ji plně pochopili jako univerzální přírodní zákon.
Toto chování není ve všech měřítcích zcela přesné. V blízkosti masivního objektu, jako je Slunce nebo černá díra, se gravitace přesně neřídí pravidlem 1/r^2; je to jiné, jen trochu. Tento rozdíl není v naší sluneční soustavě opravdu patrný, se znatelnou výjimkou Merkuru. Tento rozpor nakonec vedl k vývoji Einsteinova obecná teorie relativity – průlom v našem chápání reality.
Ale mimo extrémní gravitační prostředí by gravitace měla stále dosahovat hodnoty 1/r^2, a pokud můžeme říci, tak to jde.
Vědci se však nesmírně zajímají o machinace gravitace v extrémně malých měřítcích. Tam by nám odchylky od známých zákonů mohly napovědět, jak se vesmír chová v sub-sub-subatomárních měřítcích.
Pokud má například náš vesmír další prostorové rozměry (klíčový rys teorie strun), které jsou malé a stočené samy do sebe, může to ovlivnit gravitaci. Nemohli jsme doufat, že prozkoumáme skutečné měřítko těchto dimenzí, ale mohou mít zvlněný efekt na něco, co můžeme skutečně měřit.
A tak vědci vymýšlejí chytré zařízení pro měření gravitace na malinkých měřítkách, jako je např. nejnovější sonda vyvinutá výzkumníky z University of Washington . Použili dvě těžké, rotující desky se zářezy vyříznutými v určitých intervalech. Rychlým otáčením disků blízko sebe mohli fyzici měřit gravitační vliv jednoho disku na druhý.
Výsledek? Gravitace se řídí 1/r^2 až do měřítka nejméně 50 mikrometrů – to je šířka lidského vlasu.