Obrazový kredit: ESA
Nová pozorování ze sondy Ulysses Evropské kosmické agentury ukazují, že galaktický prach v Mléčné dráze prochází naší sluneční soustavou více než normálně. Magnetické pole Slunce normálně tvoří bariéru kolem naší sluneční soustavy, která nutí prach obcházet nás, ale Slunce dosáhlo nejvyššího bodu svého 11letého cyklu a magnetické pole je značně neuspořádané – takže mezihvězdný prach prochází skrz Sluneční soustava příměji. Ačkoli to nemá žádné přímé účinky na planety, prach dopadá na asteroidy a komety a vytváří více fragmentů a může zvýšit množství materiálu, který prší na Zemi.
Od začátku roku 1992 Ulysses monitoruje proud hvězdného prachu proudící naší sluneční soustavou. Hvězdný prach je zasazen do místního galaktického mračna, kterým se Slunce pohybuje rychlostí 26 kilometrů za sekundu. V důsledku tohoto relativního pohybu trvá jedinému zrnku prachu dvacet let, než projde Sluneční soustavou. Pozorování experimentu DUST na palubě Ulysses ukázala, že proud hvězdného prachu je silně ovlivněn magnetickým polem Slunce.
V 90. letech 20. století toto pole, které je taženo hluboko do vesmíru odcházejícím slunečním větrem, zadrželo většinu hvězdného prachu. Nejnovější údaje shromážděné do konce roku 2002 ukazují, že tento magnetický štít během nedávného slunečního maxima ztratil svou ochrannou sílu. V připravované publikaci v Journal of Geophysical Research vědec ESA Markus Landgraf a jeho spolupracovníci z Max-Planck-Institutu v Heidelbergu uvádějí, že do Sluneční soustavy je nyní schopno vstoupit asi třikrát více hvězdného prachu.
Důvodem oslabení magnetického štítu Slunce je zvýšená sluneční aktivita, která vede k vysoce neuspořádané konfiguraci pole. V polovině 90. let, během posledního slunečního minima, se magnetické pole Slunce podobalo dipólovému poli s dobře definovanými magnetickými póly (severní kladný, jižní záporný), velmi podobné Zemi. Na rozdíl od Země však Slunce obrátí svou magnetickou polaritu každých 11 let. Ke zvratu dochází vždy během slunečního maxima. Tehdy je magnetické pole vysoce neuspořádané, což umožňuje, aby do sluneční soustavy vstoupilo více mezihvězdného prachu. Je zajímavé poznamenat, že v obrácené konfiguraci po nedávném slunečním maximu (severní záporné, jižní kladné) je mezihvězdný prach směrován dokonce účinněji směrem do vnitřní sluneční soustavy. Od roku 2005 tedy můžeme očekávat ještě více mezihvězdného prachu, jakmile budou změny plně účinné.
Zatímco zrnka hvězdného prachu jsou velmi malá, přibližně jedna setina průměru lidského vlasu, přímo neovlivňují planety Sluneční soustavy. Prachové částice se však pohybují velmi rychle a při dopadu na asteroidy nebo komety produkují velké množství úlomků. Lze si tedy představit, že zvýšení množství mezihvězdného prachu ve Sluneční soustavě vytvoří více kosmického prachu srážkami s asteroidy a kometami. Z měření vysokoletých letadel víme, že do zemské atmosféry se ročně dostane 40 000 tun prachu z asteroidů a komet. Je možné, že nárůst hvězdného prachu ve Sluneční soustavě ovlivní množství mimozemského materiálu, který prší na Zemi.
Původní zdroj: Tisková zpráva ESA