Měsíční gravitace bolí hlava už od éry Apolla. Oblasti „hromadné koncentrace“ neboli maskony, objevené v roce 1968, ovlivnily oběžné dráhy kosmických lodí a učinily přistání u souseda Země ošemetnou výzvou.
Tento jev zmátl vědce, ale nová data ukazují, že maskoni mohli vzniknout poté, co asteroidy nebo komety dopadly na Měsíc již dávno.
Devět měsíců loňského roku, dokud jejich mise neskončila a úmyslná havárie na měsíční hoře , dvě kosmické lodě velikosti pračky Ebb a Flow obletěly planetu. Jejich práce byla známá jako mise GRAIL (také známá jako Gravity Recovery and Interior Laboratory.) Jak obíhali společně, změny gravitace na Měsíci pod nimi mírně změnily jejich vzájemné vzdálenosti – někdy blíže, jindy dále.
To vědcům umožnilo zmapovat maskony s vysokou přesností, jakmile tyto informace zkombinují s počítačovými modely dopadů velkých asteroidů a také s tím, jak se vyvíjely krátery na Měsíci.
Krátery na Měsíci. Obrazový kredit: NASA
Mascony, které jsou na povrchu neviditelné, ale objevují se na gravitačních mapách jako jakési býčí oko, vznikají „jako přirozený důsledek vyhloubení kráteru, kolapsu a ochlazení po nárazu,“ uvedla NASA.
Střed oka má silnější gravitaci, prstenec slabší gravitace obklopuje oko a pak další prstenec silné gravitace obklopující oko a vnitřní prstenec.
'Údaje GRAILu potvrzují, že lunární maskony vznikly, když velké asteroidy nebo komety dopadly na starověký měsíc, kdy jeho vnitřek byl mnohem teplejší než nyní,' uvedl Jay Melosh, vedoucí výzkumník a spoluřešitel GRAIL na Purdue University.
'Věříme, že data z GRAIL ukazují, jak se měsíční kůra a hustý plášť spojily s otřesem velkého dopadu, aby vytvořily charakteristický vzor hustotních anomálií, které rozpoznáváme jako maskony.'
A co víc, výzkumníci očekávají, že budou schopni toto pochopení aplikovat na Merkur a Mars, protože na těchto pozemských planetách byli také objeveni maskoni.
Zjištění se objevilo ve vydání Science z 30. května. Můžete si přečíst celý článek zde .
Zdroj: NASA