Umělecký koncept sondy Huygens přistávající na povrchu Titanu. Kredit: ESA
I když sonda Huygens přistála na Titanu již v roce 2005 a vysílala data jen asi 90 minut po přistání, vědci jsou stále schopni získat informace o Titanu z mise a vymáčknout z dat vše, co mohou. Nejnovější informace pocházejí z rekonstrukce způsobu, jakým sonda přistála, a mezinárodní skupina vědců tvrdí, že sonda po dosednutí na Saturnův měsíc „odskočila, klouzala a zakolísala“, což poskytuje pohled na povahu povrchu Titanu.
„Špička v údajích o zrychlení naznačuje, že během prvního kolísání sonda pravděpodobně narazila na oblázek vyčnívající asi 2 cm z povrchu Titanu a mohl ho dokonce zatlačit do země, což naznačuje, že povrch měl konzistenci měkkého , vlhký písek,“ popisuje Dr. Stefan Schröder z Institutu Maxe Plancka pro výzkum sluneční soustavy, hlavní autor článku nedávno publikovaného v Planetární a vesmírná věda.
Animace přistání je níže.
Schröder a jeho tým byli schopni rekonstruovat přistání analýzou dat z různých přístrojů, které byly aktivní během dopadu, a zejména hledali změny ve zrychlení, které sonda zažila.
Data přístroje byla porovnána s výsledky z počítačových simulací a pádového testu s použitím modelu Huygens navrženého pro replikaci přistání.
Vědci se domnívají, že Huygens přistál v něčem podobném záplavové oblasti na Zemi, ale v té době byla suchá. Analýza ukazuje, že při prvním kontaktu s povrchem Titanu Huygens vykopal díru hlubokou 12 cm, než se odrazil na rovný povrch.
Sonda, nakloněná asi o 10 stupňů ve směru pohybu, pak klouzala 30–40 cm po povrchu.
Zpomalil v důsledku tření o povrch a po příchodu na místo posledního odpočinku se pětkrát zakolísal tam a zpět. Pohyb utichl asi 10 sekund po přistání.
Dřívější studie dat z Huygens určily, že povrch Titanu je docela měkký. Nová studie jde ještě o krok dále, řekl tým, aby demonstroval, že pokud něco vyvíjelo malý tlak na povrch, povrch byl tvrdý, ale pokud objekt vyvíjel větší tlak na povrch, výrazně se ponořil.
'Je to jako sníh, který nahoře zmrzl,' řekl Erich Karkoschka, spoluautor z University of Arizona, Tucson. 'Pokud půjdete opatrně, můžete jít jako po pevném povrchu, ale pokud šlápnete na sníh příliš silně, velmi hluboko se proboříte.'
Pokud by sonda narazila na mokrou látku podobnou bahnu, její nástroje by zaznamenaly „prsknutí“ bez dalšího náznaku poskakování nebo klouzání. Povrch proto musel být dostatečně měkký, aby umožnil sondě vytvořit značnou prohlubeň, ale dostatečně tvrdý, aby podpíral Huygens při houpání tam a zpět.
Tento nezpracovaný snímek byl vrácen kamerou Descent Imager/Spectral Radiometer na palubě sondy Huygens Evropské vesmírné agentury poté, co sonda sestoupila atmosférou Titanu. Ukazuje povrch Titanu s ledovými bloky rozházenými kolem. Kredit: ESA/NASA/University of Arizona
„V údajích o přistání Huygens také vidíme důkazy, že 'načechraný' prachový materiál – s největší pravděpodobností organické aerosoly, o kterých je známo, že mrholí z atmosféry Titanu – je vymrštěn do atmosféry a zavěšen tam asi čtyři sekundy po dopad,“ řekl Schröder.
Vzhledem k tomu, že byl prach snadno zvednut, byl s největší pravděpodobností suchý, což naznačuje, že nějakou dobu před přistáním nepršelo žádné kapalné etany nebo metan.
'Na Titanu moc často neprší,' řekl Karkoschka a vysvětlil, že silné lijáky kapalného metanu se mohou vyskytnout s odstupem desetiletí nebo staletí. 'Když k nim dojde, vyryjí kanály, které vidíme na snímcích, které Huygens zaznamenal, když se přiblížil k povrchu.' Horní vrstva v místě přistání byla úplně suchá, což naznačuje, že už dlouho nepršelo,“ dodal.
Karkoschka řekl, že když Huygens přistál, jeho dolů svítící lampa zahřála zem a způsobila odpařování metanu,“ vysvětlil Karkoschka. 'To nám říká, že těsně pod povrchem byla zem pravděpodobně mokrá.'
V dřívějších studiích bylo navrženo, že sonda Huygens přistála poblíž okraje jednoho z uhlovodíkových jezer na Titanu. Radarovými přístroji sondy Cassini bylo pozorováno několik stovek jezer a moří, ale s povrchovými teplotami minus 179 stupňů Celsia (minus 290 stupňů Fahrenheita) Titan nemá vodní plochy. Místo toho jsou na povrchu Měsíce přítomny kapalné uhlovodíky ve formě metanu a ethanu, přičemž složité uhlíky tvoří duny a další prvky na povrchu.
Zdroj: TENTO