Potřebuji dostat něco z hrudi. Asi před měsícem jsem seděl ve třídě obklopen 10 vrstevníky. Poprvé v tomto semestru jsme měli možnost strávit celý den diskusí o astronomii. A byl jsem nadšený, že jsem se ponořil do tohoto skvělého tématu, které zbožňuji po většinu svých 26 let.
Ale netrvalo dlouho a den byl kyselý. Většina mých spolužáků se dotkla jednoho společného tématu: proč bychom se měli starat o astronomii, když nemá praktické využití? Je to obava, kterou jsem znovu a znovu viděl od studentů, hostů muzeí i čtenářů.
Takže drahý světe, tady je důvod, proč by vás to mělo zajímat.
Je pravda, že astronomie má málo praktických aplikací, a přesto její pokroky nějakým způsobem prospívají milionům lidí po celém světě.
Stejně jako se astronomie snaží vidět stále slabší objekty, medicína se snaží vidět věci zakryté v lidském těle. Astronomie tedy vyvinula technologii používanou v CAT skenerech a MRI. Vyvinula také technologii, kterou nyní FedEx používá ke sledování zásilek, satelity GPS k určení vaší polohy, Apple k vývoji fotoaparátu pro váš iPhone, abychom jmenovali alespoň některé.
Ale to vše jsou pouhé druhé myšlenky, výhody, ke kterým došlo bez primárního záměru výrobce. A to je to, co dělá astronomii krásnou. Něco studovat – ne proto, že bychom chtěli něco konkrétního získat, ale z pouhé zvědavosti – z nás dělá lidi.
Dělat věci pro ně samotné vytváří prostor pro všímavost a radost. Aristoteles to zdůrazňuje ve své Nicomachovské etice. Říká: „dílo je ve skutečnosti tvůrcem; takže miluje svou práci, protože miluje i svou existenci. A to je přirozený fakt; protože to, čím je v potenciálu, práce ukazuje ve skutečnosti.“
Práce sama o sobě je ze své podstaty cenná a nějak souvisí s naší existencí. Stojí samostatně a ne jako cesta k výplatě nebo praktické aplikaci. Nespočet studií právě toto ukazuje. V jednom slavném příkladu psychologové Edward Deci a Richard Ryan, oba z University of Rochester, požádali dvě skupiny vysokoškolských studentů, aby pracovali na různých hádankách. Za každou vyřešenou hádanku byla zaplacena jedna skupina. Druhá skupina nebyla.
Deci a Ryan zjistili, že skupina, která byla placena za řešení hádanek, odešla, jakmile experiment skončil. Druhá skupina však považovala hádanky za skutečně fascinující a po dokončení experimentu pokračovala v řešení hádanek. Druhá skupina našla radost v hádankách, i když – a možná právě proto – nebylo možné získat žádnou peněžní hodnotu. V samotném aktu práce je všímavost.
Pak je tu čirá radost vzhlížet. Za nejtemnějších nocí, daleko od světel města, se od obzoru k obzoru sypou tisíce hvězd. Nyní víme, že v naší galaxii je více než jedna miliarda hvězd a v našem vesmíru více než jedna miliarda galaxií. Naplňuje mě takovým úžasem a pokorou poznat naše malé místo v rozlehlém kosmu nad námi.
Pevně věřím, že astronomie má duchovní rozměr, možná ne ve smyslu nejvyšší bytosti, ale v tom smyslu, jak nás spojuje s něčím větším, než jsme my sami. Přibližuje nás k přírodě tím, že osvětluje probíhající záhady ve vesmíru.
Díky astronomii nyní víme, že vesmír vznikl před 13,7 miliardami let. V raném vesmíru jsme spatřili zářící špendlíky světla a víme, že jde o supermasivní černé díry s tak silnými gravitačními poli, že na ně prší hmota. Viděli jsme vzdálené galaxie srážející se ve víru hvězd, plynu a prachu. A viděli jsme tisíce planet obíhajících kolem jiných hvězd.
Zahlédli jsme zázraky vesmíru – velké i malé – aby je ostatní ocenili. I když tedy astronomie nevychází se záměrem změnit naše životy na praktické úrovni, mění naše životy. Vysvětlila záhady, které nás mátly po tisíce let, ale co je důležitější, otevřela více záhad, než kdokoli z nás může za svůj život studovat.
Musím se zeptat: která lidská bytost není nucena studovat obor, který vzbuzuje takovou zvědavost a radost?